Slnko Blog

Antonín Kocábek, týden.cz, 4. 4. 2010

Živé kvety - Spúšť (Slnko rec.)

Autorská plodnost slovenské party je až provokativní. Nové cédéčko se totiž objevilo pouhého čtvrt roku po tom předcházejícím. A ačkoliv se jedná jen o šestici vlastních a jednu převzatou skladbu, takže formátem jde tentokrát o minialbum, sám obsah ho řadí k plnohodnotným  položkám diskografie. Obsahuje totiž hned několik opravdu vydařených skladeb, které nechávají vzpomenout na zatím nejlepší titul skupiny, album Sloboda z roku 2005.

Skupina patří k těm, kteří při povrchním poslechu opakovaně hrají jen pověstné dvě skladby - rychlou a pomalou. Navíc před experimenty dávají přednost dylanovskému rockovému písničkářství. Jenže při bližším ohledání se zjistí, že to vůbec nehraje roli, a že pouze pánové a dámy nepotřebují zbytečně hrát komplikovaně. I s minimálními prostředky totiž dosahují působivosti lépe, než jiní složitými konstrukcemi. Nová, celkem už osmá studiová nahrávka je toho nejlepším důkazem.

Začíná v duchu většiny předchozího alba Zlaté časy - tedy spíš pocitovými, oddechovými a nijak zásadními skladbami. Svetlo je personifikovaný optimismus, Mesto zas reflektuje i mnohými jinými kolegy zpracované téma návštěvy New Yorku, kde skupina před časem koncertovala. Jenže už s druhou, titulní skladbou, se vrací pro zpěvačku Luciu Piussi charakteristická naléhavost, melancholie míchaná s pronikavým zvoněním na poplach. Texty neagitují, jen reflektují neradostnou současnost a pro skupinu i posluchače mohou být určitou terapií i uvědoměním si, že s některými věcmi kolem nás je dobře se nesmířit.

V poloze vyzpívávání se z životní reality, která je obvykle úplně jiná, než bychom si přáli a představovali, se nese většina nahrávky. Závěrečná coververze Krylovy Karavany mraků sem přesně zapadá - není to okázalé přiživování na slávě největšího z českých písničkářů jako u mnohých jiných, kteří ji také přezpívali, ale sdílení stejného pocitu. Upozornění, jak je text téhle písně stále mrazivě aktuální. A je příznačné, že mezi ostatními skladbami vyčnívá snad jen tím, že je česky. O podobných věcech totiž Lucia Piussi zpívá už léta a její vlastní texty nejsou o nic méně uvěřitelné či trefné.

http://www.tyden.cz/rubriky/kultura/hudba/zvoneni-v-usich/pronikava-vune-protestu-i-radostne-tango-v-pate-cenove_164276.html